Je jasné, že ne každá komunikace je stejně kvalitní. Něco jiného je povídat si a vidět při tom i řeč těla, výraz, mimiku, slyšet tón hlasu... A úplně něco jiného je přečíst si třeba smsku a myslet si o ní své. Ten druhý to často píše tak, jako by to psal sám sobě. Myslí to určitě dobře a domnívá se, že ten druhý to zaručeně pochopí přesně tak, jak je to myšleno, když to (podle sebe) tak hezky vystihl :).
Přes veškerou jeho snahu se mu to ale nemusí povést, protože adresát je jiný člověk s jinou povahou a svou vlastní hlavou a tedy si to klidně pochopí podle svého a je přitom přesvědčen, že jinak to ani pochopit nelze. A tím spíš, je-li to ještě ke všemu člověk opačného pohlaví.
Už se vám to někdy stalo?
Ne? To musíte být velmi šťastní lidé!
Pokud ano, pak pravděpodobně patříte k těm méně šťastným. Protože často, když se nepochopíme, je z toho hodně bolesti, zklamání a vnitřních zranění.
Někdy si ani nevšimnem, že se jen špatně chápeme a pak je zkáza vztahu na spadnutí. V tom lepším případě, pokud si všimnem, rychle omyl vykomunikujme! Mnohdy stačí málo, jen pár slov a je vše vysvětleno.
Ale co když ten druhý neposlouchá, nebo se nechce bavit? Jen mlčí a když promluví, nedává vám to smysl. Jasně vidíte, že mluví vlastně o něčem jiném, než vy. Nenaslouchá. Nespolupracuje. Co potom? Vzdát to? Nechat to být? Zůstat nepochopeni? Nebo čekat na zázrak, že se tomu druhému samo rozsvítí?
Jestli vám ten člověk alespoň trochu stojí zato, neriskujte! Nechte se vést srdcem a zkoušejte si k němu znovu najít cestu. Když bude dobrá příležitost, snad si to jednou vysvětlíte.
A jestli vás stále odmítá a vašemu srdci už dochází síly, zaručeně sám od sebe příjde na řadu rozum a asi vám řekne, ať takového člověka necháte jít... Dost možná vám za to totiž nestojí.
A proto taky dlouho netrucujte, jestliže vám někdo ublížil, ale snaží se usmířit. Dost možná to vůbec nemyslel tak jak jste to vy pochopili. Ale co když dojdou síly jeho srdci a vy ho pak vlastní vinou navždy ztratíte? To by bylo vážně absurdní, nemyslíte?
Já bych to viděl asi takhle. Shodou okolností mě tento vtip řekl včera kolega v práci: Jde turista po pláži a najde starou láhev.
Otevře ji, z láhve se vznese džin a povídá:
"Jsem džin a splním Ti jedno přání. Tak dobře rozvažuj".
Turista: "No, v životě jsem celkem spokojený, nic mi neschází, snad jen postav dálnici z Evropy na Floridu".
Džin se zarazí a povídá: "Jsem sice džin, ale měj trošku ohledy. Postavit dálnici přes oceán není žádná sranda. Nechceš si to rozmyslet a dát mi nějaký lehčí úkol, prosím?"
Turista: "Zklamal jsi mě, ale co s Tebou nadělám. Víš co, chtěl bych pochopit ženské myšlení, ženskou logiku".
Džinovi ztuhne úsměv a nesměle se zeptá: "Chtěl jsi čtyřproudou, nebo šestiproudou?"
paaja:) tak to je dobré:-)) náročné oboustranně:-) někdy pak už jen radši stačí ta kouzelná věta - ano miláčku, máš pravdu:-)) i když to člověk nechápe, ale nechce se hádat:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.