Jeden "hloupý" příklad, co vše vysvětlil.

A tak jsem zase jedou u zpovědi... Říkám to a ono...

Když se nad tím zamyslím, dělám vlastně všechno špatně. Mám tolik chyb, dělám, co nemám dělat a nedělám, co mám dělat. Připadám si hrozně...

... "taky jsem se moc nemodlila", přiznávám. Ale upřímně, tohle se mi vyznalo mnohem lehčeji než cokoliv jiného. Skončím svoje vyznání a myslím si, že bych odhadla, jakým směrem se budou ubírat zpovědníkovi rady. Ale on mě překvapí velmi prostou a velmi konkrétní radou.

"Víte, všechno je to o modlitbě. To je udržování vašeho vztahu s Bohem. To máte stejné, jako s lidmi.

Dám Vám jeden hloupý příklad. Představte si, že máte dva nápadníky. Jeden je úplně ideální a líbí se Vám. Je to i dobrá partie, ale málokdy si na Vás najde čas a moc s Vámi nemluví. A druhý má třeba nějaké chyby, možná trochu pije, možná kouří a třeba i koktá, ale mnohem víc s Vámi mluví, chce s Vámi trávit čas, zajímá se o Vás... Kterého byste si vybrala?

Nevím jak vám, ale mě bylo hned jasné, který by to vyhrál. Možná tomu pomohlo, že jsem si oba dva typy nápadníků nemusela představovat, ale že jsem je ze života znala. A moc dobře jsem věděla, že tělesná krása, absence různých nešvarů jako je třeba vzpomínané pití a kouření, ani stejné zájmy, nebo snad příslib materiálně dobře zajištěného života, nedokážou vyvážit sobecký nezájem těch, kteří hledají dobrého životního partnera vlastně proto, že se to všeobecně považuje za správné a aby měli někoho, s kým se jim bude dobře žít a kdo jim splní všechny touhy a přání. Ale nemají, nebo si neumí udělat čas pro opravdové sdílení s tím druhým, nebo mu prostě zapomínají projevit svůj zájem.

Když tu jsem si náhle uvědomila, že by bylo vážně tragické, kdyby tento nelichotivý obraz pasoval na mě a můj přístup ke vztahu k Bohu. Vždyť věřit v Boha proto, že se to považuje za správné, dodržovat jeho přikázání proto, že je to dobré pro můj život a modlit se k němu jen, když je mi ouvej nebo si potřebuji postěžovat, je, uznejte, vlastně ten samý případ.

A i když by to všechno vlastně nebylo myšleno špatně, u mě by takový nápadník neuspěl. A ouvej! Mohla bych očekávat, že s takovým přístupem uspěji já před Bohem? 

A najednou se mi moje přiznání zanedbávané modlitby jevilo jako mnohem větší problém, než prve.

Nezbývá, než na sobě pracovat a doufat v Boží milosrdenství. Že snad, budu-li poctivě prohlubovat můj vztah k Němu a upřímně se snažit bojovat se svými nedostatky, přehlédne v onen soudný okamžik ty moje kopance a tvrdošíjné zlozvyky.